Svět mumínků a Tove Janssonová (1914-2001)
Hlavní stránka / Finská sekce / Články o Finsku / Svět mumínků a Tove Janssonová (1914-2001)9.11.2011
Malebné lázeňské městečko Naantali ležící na břehu Botnického zálivu, 10 km od města Turku, má pro Finy velký význam hned z několika důvodů. Blízkost moře a pramen minerální vody učinil z nepatrného městečka lázně severského typu, tj. koupání v moři, procházky na mořském pobřeží s hlubokým vdechováním léčivého mořského vzduchu a procedury uvnitř lázeňských budov. Další pozoruhodností je, že Naantali je letní sídlo prezidentů Finské republiky a tak v létě můžete i potkat hlavu státu volně se procházející na břehu moře. Avšak nejdůležitějším jevem kromě četných letních hudebních a tanečních festivalů je skutečnost, že v Naantali je „Svět mumínků“ (Muumimaailma). Tak jako Kalifornie má Disneyland, Dánsko Legoland, tak mumínci mají svůj pohádkový svět na ostrůvku Kallio v Naantali.
Kdo či co jsou mumínci a kde se tu vzali? Odpověď znala pouze jejich autorka, finská spisovatelka, malířka, ilustrátorka a filozofka Tove Janssonová, od jejíž smrti 27.6.2001 uplynulo právě deset let. Celý svůj dlouhý život prožila převážně na ostrůvku Klovharu v jižním Finsku nedaleko města Porvoo a tak není divu, že k přírodě měla velmi blízko a na její citlivou duši zapůsobily přírodní i mýtické jevy a zjevy v podobě skřítků, trolů, víl, čarodějů a podobných pohádkových bytostí. Vytvořila tedy svoji podobu skřítka – trola s velkou hlavou podobnou neohrabanému hrochovi, avšak s dvounohým, snad lidským tělem, kterému pak připisovala lidské vlastnosti. Původní její tvorba směřovala k dětem, jimž chtěla na příkladech z pohádkové říše připomenout základní lidské vlastnosti, dobré i špatné, jako kamarádství, zdvořilost, poslušnost, zloba, odpuštění a teprve později zamířila i do světa dospělých rozebíráním mezilidských vztahů, a to vše na příkladech mumínků. Její první knížky nám starším vzdáleně připomínají svět Karafiátových broučků nebo mladším příhody známého Krtečka, pouze s tím rozdílem, že autorovi broučků vystačila na vykreslení lidských vlastností jen jedna kniha, zatímco u Janssonové je to knih několik.
Tove Marika Jansson se narodila 9. srpna 1914 v Helsinkách v umělecké rodině, neboť její otec byl sochař a matka grafička a ilustrátorka. Rovněž její bratr Lars zdědil umělecké nadání a později se významně podílel na ilustracích knih své sestry. Rodina patřila do finsko-švédské menšiny a proto Tove psala své knihy ve švédštině jako mnozí jiní finští autoři, jejichž mateřština byla švédština. Byl to například finský národní buditel J.L. Runeberg, jehož jedna báseň „Moje vlast“ (Maamme) se stala po vyhlášení nezávislosti Finska podkladem pro finskou státní hymnu.
Tove Janssonová už jako dítě projevovala své umělecké sklony a podle vlastních slov se cítila více malířkou a ilustrátorkou než spisovatelkou. Avšak proti očekávání světového věhlasu dosáhla právě jako spisovatelka a to v 50. letech minulého století uveřejněním sérií pohádek o skřítcích – mumíncích, které byly záhy přeloženy do 30 jazyků; mezi jinými též do češtiny zásluhou překladatele Libora Štukavce a tak si můžeme přečíst alespoň některá dobrodružství mumínků v češtině. Z velkého množství románů, sbírek povídek, obrázkových knih a komiksů uvedeme jen některé: Čarodějův klobouk (Trollkarlens hatt), Bláznivé léto (Farlig midsommar), Čarovná zima (Trollvinter), Pozdě v listopadu (Sent i November), Kometa (Kometen kommer), Tatínek a moře (Pappan och havet). Z komiksů zmíníme Mumínek a rodinný život (Muminfamiljen), Mumínkův pustý ostrov (Den ensliga ön), Mumínek na riviéře (Familjen lever högt).
Mumínci náhle zaplavili celé Finsko a objevili se v rozhlase, na divadle, v televizi, na poštovních známkách, na různých knižních výstavách a kulturních akcích, krátce řečeno pronikli do každodenního života Finů a díky překladům téměř do celého světa. Jejich autorka se však věnovala i vážným společenských problémům, které vylíčila ve svých 6 románech a 6 povídkách. Dále ilustrovala více než 16 pohádkových knih, neboť od svých 15 let spolupracovala s humoristickým časopisem Garmi, kde se později stala vedoucí redaktorkou a vytvořila 21 komiksů, z nichž 4 řady vyšly i v češtině v překladu Libuše a Luboše Trávníčkových.
Za svou rozsáhlou uměleckou činnost byla odměněna dvanácti vysokými oceněními jak domácími, tak zahraničními, např. v roce 1966 obdržela zlatou medaili Hanse Christiana Andersona, v roce 1972 cenu Švédské akademie, v roce 1976 cenu Pro Finlandia, v roce 1993 cenu finských umělců, v roce 1996 cenu Americko-skandinávské kulturní nadace a další.
Mnozí Finové se domnívají, že Tove Janssonová by si zasloužila Nobelovu cenu za literaturu, neboť se stala nejpřekládanější finskou autorkou a uvedla tak do světa povědomí o malém, skromném národu na severu Evropy, právě tak jako to učinili mnozí jiní slavní Finové.
Sekce: Články a fotografie z činnosti | Články o Finsku | Tisk | Poslat článek známému