Jan Eysselt – hokejový trenér ve finské Karélii
Hlavní stránka / Články a fotografie z činnosti / Jan Eysselt – hokejový trenér ve finské Karélii8.11.2009
Několik vynikajících českých sportovců zazářilo v zemi milující sport a sportem žijící – ve Finsku, v době dřívější i nedávno minulé. Dodnes je na olympijském stadionu v Helsinkách obrovská fotografie Emila Zátopka, olympijského vítěze z roku 1952. Vzpomíná se také na jeho ženu Danu, olympijskou vítězku v hodu oštěpem. Nezapomenutelný je i Gustav Bubník, hokejový trenér finského národního mužstva, který působil v Tampere, a v neposlední řadě se vzpomíná rovněž na Dr. Jana Eysselta.
Jan Eysselt působil jako hokejový trenér ve městě Joensuu v Severní Karélii, což je region, který je znám daleko méně než velká města jako Helsinky, Tampere nebo Turku, o to však je tento kraj zajímavější, jak svou historií, tak způsobem života. O hokejovém působení svého manžela nám ve VTS ve čtvrtek 22. října 2009 v podvečer vyprávěla jeho manželka Mgr. Marianna Eysseltová a jejich dcera Mgr. Ing. Sylvie Eysseltová (na fotografii vlevo).
Paní Eysseltová nás nejprve seznámila s hokejovou kariérou svého muže, která začala trénováním mužstev v Německu, kde pobyl osm let, dále nás seznámila s jeho působením v Rakousku, Polsku a nakonec ve Finsku. Ze všech destinací, kde pobýval i s rodinou, nejvíce na něho zapůsobilo Finsko. Proč? Bylo to trochu exotické ve srovnání se střední Evropou. Velké vzdálenosti, řídké osídlení, žádné vesnice, jen roztroušené samoty, avšak čisťounké a krásně upravené; v létě plno květin, v zimě plno sněhu a všude kolem nedozírné lesy. Tedy země pro sport přímo předurčená. V zimě tam všichni obyvatelé lyžují na běžkách dlouho do noci, protože běžecké tratě jsou výborně osvětlené a upravené. Stejně tak jako ledová plocha na zimním stadionu, kde Jan Eysselt trénoval finské družstvo juniorů JOENSUU KIEKKO POJAT a kde jeho dcera krasobruslila na přilehlém stadionu.
Dcera Sylvie nám vyprávěla o svých zážitcích ve finské škole, kde se jí pomocí angličtiny podařilo v krátké době osvojit si finštinu tak, aby mohla bez problémů sledovat výuku a hovořit se spolužáky v jejich jazyce. S některými si dodnes dopisuje a vzájemně se navštěvují. Nehledě na roční období chodily po každé vyučující hodině děti ven na školní dvorek, kde se proběhly, aby pak další hodinu mohly klidně a soustředěně pracovat. Ruční práce vykonávaly děti společně, dívky i hoši, tj. ze dřeva vyráběly různé jednoduché stojánky a poličky, které si pak odnesly domů, neboť byly funkční. Děti společně vařily, pekly, šily a uklízely. Není tedy divu, že v dospělosti finským manželům nepřijde zatěžko vykonávat tzv. ženské domácí práce a naopak ženám nedělá problém opravit v manželově nepřítomnosti nějakou drobnost. S tím zřejmě souvisí i to, že Finsko bylo jednou z prvních zemí, kde byla uzákoněna otcovská dovolená.
Dozvěděli jsme se též mnoho zajímavého o městě Joensuu, které leží 90 kilometrů hranic s Ruskem a má asi 50 tisíc obyvatel. Blízkost ruských hranic přispěla k tomu, že v roce 1886 tu byl vybudován ortodoxní kostel sv. Mikuláše a teprve později v roce 1903 novogotický kostel luteránský. Město je významným kulturním centrem Severní Karélie a sídlem univerzity. Překrásná příroda kraluje městu i okolí, celé aleje bělostných bříz lemují silnice a cesty, a hluboké lesy zde daly základ dřevařskému průmyslu. Avšak především tu žijí překrásní lidé, skromní, nenápadní, zpočátku zdrženliví, ale naváží-li přátelství, pak je to doopravdy a navždy. Ostatně vždyť je to kraj, který učaroval Eliasi Lönnrotovi, jenž sem po léta přijížděl, aby od usedlíků zapisoval staré pověsti, báje a zpěvy (runy), které pak sestavil ve světoznámý epos KALEVALA. Zpěvy Kalevaly zpívali prostí lidé při hře na kantele, což je hudební nástroj podobný citeře, a tak si udržovali svůj jazyk a národní identitu ve zlých dobách.
A tak se nám moc dobře poslouchalo vyprávění nejen o hokejovém trenérovi Janu Eysseltovi, ale i o prostředí, kde žil po dva roky s celou rodinou mezi nezapomenutelnými přáteli. Škoda jen, že vinou špatné distribuce pošty přišly pozvánky na tento podvečer pozdě a mnozí, kteří by se rádi zúčastnili, se o akci dozvěděli na poslední chvíli. Možná bychom tedy v budoucnu mohli toto zajímavé vyprávění zopakovat.
uveřejněno ve Zpravodaji Severské společnosti 4/2009
Autor: Hana Kučerová | Sekce: Články a fotografie z činnosti | Články o Finsku | Tisk | Poslat článek známému
Fotografie k článku
|
|
